(3526)Hahneman a jeho manželky
Christian Friedrich Samuel Hahnemann, MD 10. dubna 1755 - 2. července 1843O Samuelovi už jsme všichni určitě slyšeli mnohé, možná jste četli i nedávno vydanou knihu o vztahu s jeho druhou, o mnoho let mladší, ženou Melanií (Homeopatický příběh lásky od Rimy Handleyové), ale bylo by hříchem nevěnovat otci homeopatie v našem seriálu několik stran.
Hahnemann byl třetí narozené dítě do rodiny míšeňského malíře porcelánu, měl dva bratry a dvě sestry. Během sedmileté války byl kvůli nedostatku finančních prostředků vzděláván v domácnosti pod dozorem svého přísného otce. Místní škola zpozorovala jeho nesmírné nadání a mladému Samuelovi byl umožněn volný vstup. Už od dvanácti let doučoval řečtinu. Ve dvaceti letech se vydal studovat na univerzitu v Lipsku a dále pak do Vídně, kde ho vzal pod ochranné křídlo známý lékař Joseph von Quarin a našel mu místo u barona von Bruckenthala, místodržitele Transylvánie. Stal se rodinným lékařem a měl na starosti organizaci baronovyi knihovny.
V roce 1779 se Hahnemman vrátil do Německa a dokončil své lékařské vzdělání v Erlangenu. Po krátkém působení v Hattstadtu se přestěhoval do Dassau, kde se seznámil se svou první ženou, Johannou Henriettou Kúchler. Poté byl jmenován hlavním lékařem pro město Gommern. Svůj příjem doplňoval překladem textů hlavně v oblasti chemie. V roce 1785 se přestěhoval do Drážďan, byl to první z přesunů se stále početnější rodinou. Za dalších dvacet let se Hahnemannovi stěhovali dvacetkrát. Voné době v jeho spisech zaznamenáváme vzrůstající zájem o správné stravování a jemnější metody léčení.
V roce 1789 následujme Hahnemanna, který již úplně zanevřel na svou medicínskou praxi, zpět do Lipska. Nyní přichází všem známý příběh o překladu Cullenovy Materie mediky z angličtiny do němčiny, kde Hahnemann nesouhlasil s vysvětlením, že kůra chininovníku má léčivé účinky při intermitentní horečce díky své hořkosti, a od prvního provingu vedla cesta k formulaci jeho „Nového principu“. Od roku 1792 začal otevřeně projevovat svou nespokojenost s medicínou doby, jež nechala rakouského vládce Leopolda II vykrvácet k smrti. Později v tomto roce vyléčil pomocí hygieny, zdravého stravování a rozprávění, Fredricha Klockenbringa - šéfa policie, jediného pacienta nemocnice pro mentálně postižené v Georgenthalu. Při cestě z Georgenthalu se s Hahnemannovými převrhl najatý kočár a na následky zranění umírá novorozený syn Ernst. Nastává velmi složité období, ale Hahnemannova literární činnost dále rozkvétá. Píše „Esej o novém principu na zjišťování účinků léku a prozkoumání principů starých“ a homeopatie se rodí. Okolo roku 1800 začíná opět praktikovat, tentokrát však podle své nově nalezené metody. V roce 1801 napsal „Léčba a prevence spály“, kde začíná používat „nejmenší dávku“, koncept zmiňovaný od roku 1798. V těchto letech Hahnemannovo literární dílo obsahuje přes 5500 stran.
V roce 1805 se Hahnemann usazuje v Dassau-Torgau po tom, co se s celou rodinou desetkrát přestěhoval. V roce 1810 vychází první vydání Organonu racionální léčby. V roce 1811 ve svých 56 letech se Hahnemann vrací do Lipska, kde byl přijat Lipskou univerzitou a začal vyučovat homeopatii. Jeho student, Franz Hartmann, o jeho přednáškách říká: „ Zaplavoval starou medicínu a její následovníky urážkami, byl jako zuřící hurikán“. Podařilo se mu přesvědčil jen několik následovníků. I když bylo hodně zájemců o jeho novou metodu, málo kdo chtěl „zapomenout“, co se až dosud naučil a začít studovat úplně znovu. Hahnemannovi nejlepší studenti byli z řad mladých mediků a museli čelit narážkám kolegů a lektorů. Byla to malá skupinka okolo Hahnemanna která se stala „unií proverů“. Patřili mezi ně:
Gustav Wilhem Gross, MD (1794 - 1847) - muž nezdravého nažloutlého vzhledu (trpěl poruchou jaterní činnosti), který však upoutal svými vlastnostmi, homeopatii byl oddán, jeho provingy byly nejlepší, vyzkoušel 28 léků, mezi nimi i Chamomillu. Jako první představil homeopatii minerální vody - Teplitz a Karlsbad. S Hahnemannem se pohádali po smrti jednoho z Grossových dětí, kdy řekl, že homeopatie nedokáže vyléčit vše.
Johann Ernst Stapf, MD (1788 - 1860) - první z Hahnemannových studentů, jeho nejlepší a nejchytřejší, se k homeopatii dostal brzy po té, co vyšel první Organon. Vyzkoušel 32 léků a založil první homeopatický časopis Archiv fúr die homóopatische Heilkunst. V roce 1835 byl povolán do Anglie, aby léčil královnu.
Další ze studentů byli: Hornburg, Franz, Wislicensus, Hermann, Langhammer, Teuthorn, Hartmann a Rúckert.
Když v roce 1813 řádil v Lipsku po bitvě mezi pruskými vojsky a Napoleonovými vojsky tyfus, Hahnemann vyléčil potencovanými léky 178 ze 180 pacientů a procento úmrtí alopatických pacientů bylo mezi 20-30 %.
Kolem roku 1820 se Hahnemannova pozice v Lipsku zhoršuje. Je napadán lékaři, přijíždí se k němu léčit princ Schwarzenberg, který se po krátkém zhoršení opět vydal na cestu přílišného pití alkoholu a začal střídat homeopatii s alopatickými přístupy. Jednoho dne Hahnemann přišel, právě když lékaři dokončili pouštění žilou a s hněvem zase odešel. Princ zemřel o pět týdnů později a homeopatie byla obviněna z jeho smrti. A nakonec byl Hahnemann předvolán před soud kvůli distribuci léků, nebotˇ právo na ni měli jen lékárníci.
V roce 1821 se Hahnemann se svolením knížete Ferdinanda stěhuje do Kóthenu s jedenácti plnými vozy a sedmi dcerami. Jeho praxe jen kvete, písemné dílo se rozrůstá, v roce 1828 ve svých „Chronických chorobách“ představuje koncept zděděných miasmat. V roce 1830 umírá jeho žena a o něj pečují jeho dvě nejmladší dcery. Homeopatie vyléčila mnoho případů epidemie cholery v roce 1831-32. Hahnemann se však stává stále kritičtějším vůči lékařům, kteří se nazývají homeopaty a při tom se občas uchýlí i k alopatickým způsobům. Existovali pro něj jen homeopati či alopaté, žádná střední cesta.
V říjnu 1834 přijíždí z Paříže na konzultaci Melanie D´Hervilly. V lednu příštího roku se berou a v červnu odjíždějí do Paříže, kde spolu vedou rušnou praxi a léčí mnoho významných osobností pařížské smetánky. Mezi nimi byl například Honoré de Balzac či Paganini. V dubnu 1843 onemocněl Hahnemann bronchitidou, i přes homeopatickou léčbu začal slábnout a v červenci umírá. Napsal šest vydání Organonu, i když šesté vyšlo až v roce 1920. Mezi lety 1810 - 1820 sestavil Materia Medika Pura, za svého života vyzkoušel 106 léků.
Jak vypadal Hahnemannův všední den?
Jeho domek v Kothenu měl vzadu úzký pozemek obklopený vysokou zdí. Hahnemann tomu říkal zahrádka a každý den se zde procházel. Často v noci chodil s lucernou v ruce sem a tam. Když jeden z návštěvníků namítl, že zahrada je malinká, Hahnemann odpověděl: „Máte pravdu, je malinká, ale podívejte se, jak je vysoká!“ Hahnemann přísně dodržoval svůj denní režim. V létě vstával v šest hodin, v zimě v sedm, vypil hrnek teplého mléka a prošel se po zahradě. V deset hodin snědl ovoce, jestliže bylo dostupné. V poledne vypil hrnek silného hovězího vývaru, snědl hovězí či jehněčí pečeni, pečené kuře nebo podobný pokrm. Měl velmi rád telecí a vepřovou pečeni. Aby mu jídlo chutnalo, muselo být velmi sladké. Jedinou zeleninu, kterou jedl byly brambory, zelí a špenát. Často místo chleba jedl koláč. I když se s hosty občas napil vína, jeho nejoblíbenějším nápojem bylo nasládlé slabé pivo. Po jídle hodinku spal natažený na pohovce a do sedmi hodin pak přijímal pacienty. Poté k večeři vypil hrnek teplého mléka, v létě pivo a chléb. Po večeři se procházel se svým psíkem po zahradě. Pes vedle něho seděl i při jídle. Po krátkém posezení se odebral do své pracovny, kde psal do jedné hodiny ráno.
Hahnemann nikdy nespal ve vytápěných místnostech. A i když miloval šachy, kvůli nedostatku času si moc nezahrál.
Johanna Leopoldine Henriette Kúchler
1.ledna 1764 - 31. března 1830
Nevlastní dcera lékárníka v Dassau se s Hahnemannem seznámila ve svých sedmnácti letech. Byli oddáni 17. listopadu 1782 a měli spolu 11 dětí: Henriette (1783), Frederich (1786), Wilhelmine (1788), Amalie (1789), Karoline (circa 1792), Ernst (1794 - zemřel jako novorozenec), Friederike (1795) a dvojče, sestra se narodila mrtvá, Eleanore (1803), Charlotte (1805), Luise (1806).
Madam Henriette, jak jí Hahnemann říkal, se něžně starala o domácí štěstí a mír Mistra, aby se doma cítil nejšťastnější a zřídka jej opouštěl... Popisovaná jako „vysoká a statná“, často to byla právě ona, jež způsobila neshody mezi Hahnemannem a jeho věrnými studenty. I přesto jí říkal „šlechetná družka mého soukromého života“. Jeho žák Hartmann: „ Když Hahnemanna potřetí volala k obědu, podotkl: Teď se na mě bude temně dívat.“
Melanie d´Hervilly Gothier Hahnemann
2. února 1800 - 27. května 1878
Melanie se narodila v Paříži v rodině liberální šlechty. V 15 letech byla kvůli neshodám s rodiči poslána do rodiny svého učitele kreslení Guillaume Guillon-Lethiére. Během dvacátých let devatenáctého století se zajímala o politiku Republikánského hnutí ve Francii. Stala se z ní ucházející malířka a básnířka. Stýkala se se soudobými básníky a spisovateli, pila čaj s Alexandrem Dumsema a bydlela nedaleko George Sandové. Psala i pro významného politika Louise Jerome Gothiera, který jí po své smrti odkázal majetek i jméno. V Paříži si všimla úspěchu doktora Quina, který zde léčil epidemii cholery novou metodou. Melanie si pořídila čtvrté vydání Organonu a nakonec v mužském převlečení podnikla patnáctidenní cestu do Kóthenu k Hahnemannovi, tehdy již 79 letému. Staraly se o něj dvě nejmladší dcery. V té době už přes rok neopustil domek a zahradu. Po třech dnech požádal Hahnemann Melanii o ruku a v lednu 1835 byli oddáni a později se odstěhovali do Paříže.
Melanie byla jedním z Hahnemannových nejlepších žáků. Po jeho smrti se ale dostávala do problémů kvůli léčení bez kvalifikace, i když v roce 1840 jí byl univerzitou v Allentownu v Pensylvánii udělen diplom. Stáhla se do ústraní. Krátce před Hahnemannovou smrtí adoptovala pětiletou dceru hudebníka Antona Bóhrera, Sophii, která si v roce 1857 vzala Karla Boenninghausena, syna známého homeopata. Pod jeho dozorem Melanie působila až do doby, kdy se odstěhovali do Vestfálska. Melanie zemřela osamocená v Paříži, byla pohřbena na Montmarteru vedle Hahnemanna. V roce 1898 mezinárodní komise exhumovala jejich těla z Lethiétrovy hrobky a uložila je na hřbitově Pére Lachese, kde odpočívají dodnes.
zpracovala Jana Bannan